Trim a správné rozmístění zátěže

Text: Špalek 

Foto: Frank Griga

 

Pro bezpečný a pohodový ponor musí mít potápěč nejen správné množství zátěže, ale také ji musí správně rozmístit. V případě DIR potápěče to znamená rozmístit tak, aby mu to napomohlo se vznášet téměř bez pohybu na místě v horizontálním trimu po libovolně dlouhou dobu, a to bez kontaktu s okolím (angl. hovering). Tedy něco, co bohužel dokáže jen hrstka potápěčů. Jedním z hlavních důvodů je vedle lhostejnosti neinformovanost. Omylem by bylo se domnívat, že se jedná o schopnost, která by se měla týkat výhradně "pokročilých" či technických a jeskynních potápěčů nebo dokonce jen HOG/DIR stylu potápění. 

Obr. 1: Správné rozmístění zátěže nám umožňuje setrvat ve statickém trimu při fotografování.

Potápěči často neleží v horizontálním trimu, jelikož postrádají schopnost ovládat vztlak. Neustálým kopáním směrem ke dnu se snaží udržet hloubku. Pokud chtějí přestat kopat, musejí dofouknout křídlo/žaket, aby nezačali propadat do hloubky. Pokud začnou znovu kopat, musejí plyn vyfouknout, aby nezačali stoupat. To je provázeno stresem, zvýšenou spotřebou plynu, kalením sedimentu, poškozováním okolí či sníženou schopností pomoci partnerovi v nouzi. Žaket, který do výbavy DIR potápěče nepatří, má navíc tendenci ztěžovat udržení horizontální polohy.

Správný (DIR) trim

Nezabývejme se teorií mechaniky a vysvětleme si jednoduššími slovy jak by měl trim potápěče vypadat (obr. A). Nejnižší částí těla mezi rameny a koleny má být oblast, kde se setkává pásový popruh postroje s mezinožním, v blízkosti pupíku. Takže ani kolena a už vůbec ne ploutve (obr. B, C)! Přední strana stehen by se ani při kopech, včetně helikoptéry a couvání, neměla dostávat pod horizontálu (obr. C).

Předchozí odstavec platí pro pokročilejší a pokročilé potápěče. Na začátečníky nelze mít v žádném oboru příliš přísné nároky. Pro získání tzv. rec passu (rekreační stupeň) v GUE Fundamentals kursu stačí, aby měl potápěč trim do 30°. Pro nejvyšší stupeň (technický), tzv. tech pass, do 20°. Maximální počet bodů však i zde udělí přísný instruktor jen za skvělou techniku, tj. 0° (obr. A, 1, 2). Pozor! Úhel trimu se neposuzuje podle úhlu láhve k horizontále. Někdo má raději hrudník v trimu výše než spodní část těla, a tak je i sklon láhve mírně šikmý.

Nejvyšší částí potápěče v trimu je pata s ploutví. Špička ploutve by měla být ve stejné výšce jako pata. Přivyknout si ve statické poloze nasměrovat ploutve špičkou k hladině by mohlo mít v jeskyni či vraku za následek kalení sedimentu u stropu a s tím související nepříjemnosti (obr. D). Navíc plocha ploutví napomáhá udržovat stabilitu ve vodním sloupci.

Hlava je "přilepená" dozadu co nejblíže k ventilu monoláhve / můstku dvojčete tak, aby potápěč koukal dopředu a ne jen pod sebe. To umožňuje potápěči vidět před, pod a mírně nad sebe (porovnejte obr. A a E). Navíc hlava, jež má 5-6 kg dokáže pohledem dolů přesunout těžiště. Příkladem je potápěč na obr. 2, který přesun těžiště kompenzuje posunutím nohou dozadu. Pokud vidíme spíše pod sebe, jelikož nám za hlavou překáží ventil, 1. stupeň či izolátor dvojčete, posuneme láhev/láhve níže povolením ramenních popruhů postroje. Můstek italského typu s izolátorem ve středu lze nahradit můstkem typu Lola.

 

Ruce mohou být libovolně pod i nad horizontálou, natažené či pokrčené a nemusejí se vůbec dotýkat či držet (graficky neznázorněno).

Obr. A: Příklad správného trimu.

Vodorovný trim je zpočátku dřina, což je další důvod proč se mu potápěči vyhýbají. Páteř je mírně prohlá, pánev vypnutá dopředu, hýžďové svaly a svaly spodní části zad mírně napjaté. Kolena jsou od sebe vzdálena zhruba na šířku ramen/boků a úhel mezi lýtkem a stehnem je při statickém trimu podle okolností 90-125°. Kotníky jsou uvolněny a ploutve ve vodorovné poloze (obr. A).

 

 

Obr. B-E: Časté chyby: diagonální trim, padající kolena, stoupající ploutve, sklopená hlava.

Suchý oblek neslouží ke kompenzaci vztlaku, nýbrž k izolaci od vody. Proto v něm máme jen tolik plynu, aby nám to nebylo nepříjemné. V chladných vodách to bude pravděpodobně o něco více než v teplých. Větší množství plynu v sucháči může mít však za následek jeho přelití do jedné části a nepříjemné rozhození polohy. Pokud máme nevhodnou velikost obleku, např. příliš prostoru v oblasti lýtek a kotníků, kde se drží více plynu, použijeme psí dečky. Ale nejdřív bychom si měli být opravdu jisti, že chyba je ve výstroji a ne v mizerném trimu či nevhodném rozmístění zátěže.

 

 

Obr. 2: HOG/DIR potápěč ve vodorovném trimu zkoumá drobného vodního tvora,

aniž by ho to stálo úsilí či přišel do kontaktu se dnem.

Proč trim?

Kvalitní trim (obr. A, 1, 2) zajišťuje, že kolena nejsou nejnižší částí potápěče a ploutve jsou dostatečně vysoko i při kopání tak, aby byly omezeny možnosti kalení sedimentu. Díky vodorovné poloze ve vodě se snižuje silueta potápěče, a tím pádem i vodní odpor. Lepší hydrodynamika šetří síly potápěče, tedy i spotřebu plynu, popř. baterie skútru. Ponory se mohou prodloužit. Kopy jsou účinnější, jelikož působí směrem dozadu a ne směrem dolů. Poloha umožňuje proplavání úzkými prostory, snižuje pravděpodobnost zachycení se a poškození okolí. Méně zjevným pozitivem je lepší dekomprese ve vodorovné poloze díky zhruba stejnému tlaku působícímu na celé tělo, narozdíl od polohy potápěče-mořského koníka. V trimu si lze někdy lépe dosáhnout na ventily, jelikož nám gravitace netáhne láhev / dvojče směrem k zadku a natažené ramenní popruhy neomezí pohyb ramenou. Partner pohybující se za námi s námi může světlem pasivně komunikovat tím způsobem, že kužel světla dopadající před nás vede pod námi. Za účelem podívání se za sebe stačí předklonit hlavu, dát ke straně záložní regulátor visící na krku a pod sebou se podívat dozadu. V neposlední řadě je nutno zmínit jednoduchost pohybu pod vodou a s tím spojené potěšení z ponoru a vlastních schopností.

Proč bych měl dokázat stát v trimu bez pohybu na místě?

Schopnost nám pomůže se ve vodě více uvolnit, získat větší sebevědomí a jistotu, že nás prostředí tolik neovládá. Je to bezpečnější a výhodnější z mnoha hledisek. Negativním příkladem jsou potápěči, kteří se domnívají, že se již mermomocí musejí potápět s deko / stejdž láhvemi a nejsou schopni s nimi manipulovat, aniž by nemuseli plavat zmateně sem a tam. Tím pádem ztrácejí z očí tým, riskují ztrátu partnera a zvyšují neschopnost mu pomoci v případě nouze. Partner nemůže kontrolovat, jestli si do úst nevkládají ve 21 metrech kyslík místo EAN50 a sám není kontrolován. Stokrát se to nestane, ale jednou se to stát může.

Předpokladem ke "vznášení se na místě" je schopnost ovládat vztlak, tj. udržení hloubky regulací plynu v kompenzátoru vztlaku, kontrola nad plynem v sucháči a práce s dechem. S nádechem bychom měli v ideálním případě mírně stoupat, s výdechem mírně klesat.

 

 

Obr. 3: Mnoho instruktorů vyučuje klečení ve všech svých kursech, včetně tzv. technických.

Klečení na dně (obr. 3) je variantou, kterou nelze racionálně obhájit a solidní zkušený instruktor a zejména potápěč se mu bude snažit vyhnout i v OWD kursu. Student klečící je student, se kterým je méně práce, jelikož neuteče/neuplave. Lze tak zvládnout větší skupinu najednou, a tím pádem vydělat více peněz. Není zapotřebí "ztrácet čas" s upravováním a laděním výstroje, kterou má student "stejně jen zapůjčenou". A tak má brzy zákazník pocit, že dostatečně ovládá základy a rád si objedná pokročilejší kursy i "vhodné" specializace. Říká se, že instruktoři mají nejhorší vliv na potápění, a peníze největší vliv na instruktory.

Konkrétní příklady, kdy je schopnost vznášet se na místě neocenitelná:

- kontrolované klesání do hloubky podél sestupového lana i bez orientačního bodu na otevřené vodě

- klidné pozorování konkrétních zajímavostí (obr. 1, 2)

- komunikace s partnerem / týmem (např. psaní do wetnotes)

- řešení krizových situací (např. OOG situace, závady ventilů, výměna masky)

- rozbalování / balení stejdž / deko láhví (což je týmová činnost)

- práce s vodící šňůrou (týmová činnost)

- zakreslování (týmová činnost)

- práce s videokamerou / fotografování či nechání se fotografovat (obr. 1)

- vypouštění bójky (týmová činnost)

- přímý výstup ve volné vodě a dekomprese na místě

- osvobozování rybiček z rybářských sítí

Zcela jednoduše řečeno. Pokud je potápěč schopen si ve vodě "lehnout" do vodorovné polohy s pokrčenýma nohama, ale není schopen v ní téměř nehybně na místě setrvat, jelikož začne přepadat hlavou dolů či naopak, ho váha táhne koleny dolů, musí své těžiště posunout. Než začne jakkoli manipulovat s výstrojí, měl by si být jist, že chyba není v poloze těla. Častější chybou je snaha udržet v kolenou mermomocí pravý úhel. Zvětšením úhlu (obr. 2) se přesune váha dozadu, a tím pádem i těžiště, což může celý problém vyřešit.

Posunutí těžiště

Těžiště změníme posunutím zátěže. Co je myšleno zátěží? Zejména láhev/dvojče/ocelová argonka, automatiky, backplate, těžký kanistr hlavního světla, přídavná zátěž v různých formách či ploutve.

Přepadává mi hlava

Za předpokladu, že máme správný trim, nedrží se nám nepřijatelné množství plynu v okolí kotníků a lýtek, je nutno posunout zátěž směrem dozadu - blíže k nohám. Máme několik možností či jejich kombinací. Univerzální návod neexistuje, musíme sami s konkrétní výstrojí experimentovat ve vodě. Nejlépe pod vedením někoho, kdo ví co dělá.

- Nemám monoláhev příliš vysoko? Posunu jí níže, ale pouze za předpokladu, že jsem schopen si

   i nadále dosáhnout na ventil a ovládat točítko / -a.

- Nemám krátkou láhev / láhve s těžkou horní částí? Např. 2x12 na 300 bar či  či 2x15 s Ø 203 mm?

- Mám správně umístěné skruže dvojčete, tj. základní poloha horní skruže v maximální výšce?

- Pokud není chyba ve dvojčeti, zvětším ramenní popruhy postroje, což mi umožní posunutí dvojčete

   níže. Znovu si musím být schopen ve vodě a na hladině dosáhnout na ventily.

- Pokud používám doplňující zátěž, posunu ji blíže k nohám, což zahrnuje např. záměnu v-zátěže

   za trimovací zátěž umístěnou v dolní části dvojčete, pod dolní skruží či použití zátěžového opasku.

- Pokud nepoužívám doplňující zátěž, musím jí z používané výstroje "odebrat" a umístit na vhodné

   místo. To se může stát např. v případě použití těžších láhví, silného backplatu či ocelové argonky.

   Řešením může být nahrazení těžké části výstroje lehčí. Například rozdíl mezi hliníkovým backplatem

   a 6 mm z nerez oceli jsou zhruba 4 kg, které mi zůstanou k dispozici k vhodnějšímu rozmístění.

- Lehké ploutve mohu nahradit těžšími typu JetFins. A i mezi nimi existují váhové rozdíly.

   Kotníkové zátěže v DIR své místo nemají, jelikož mohou více problémů způsobit než vyřešit.

Přepadávám dozadu

Za předpokladu, že máme správný trim, je nutno posunout zátěž směrem dopředu, blíže k hlavě. Řešení je zhruba opakem řešení při přepadávání dopředu.                                              

Přepadávám do stran

Jedná se o méně častý problém adepta DIR. Ten používá separátní křídlo s backplatem, který drží láhev / láhve ve stabilní poloze a plyn pouze za zády, narozdíl od žaketu. Důvodem k vychýlení může být rozdílná délka ramenních popruhů, a tedy láhve ležící šikmo na zádech. Monokřídlo je vhodné pro stabilitu kombinovat s adaptérem k monoláhvi. Každá noha / ruka v jiné poloze může vychylovat svou váhou tělo z osy. Stejně jako zátěžový opasek sklouzlý váhou k jedné straně či podobné omyly. Tomu zamezí použití opasku gumového - freedivingového.

Test správného rozmístění zátěže, tj. test schopnosti setrvat v trimu téměř jako "přibitý" bez pohybu ploutvemi či rukama po libovolnou dobu, se provádí bez stejdž / deko láhví. Pokud potápěč zvládá stát na místě bez stejdží, zvládne to následně téměř automaticky i se správně ustrojenou stejdží / stejdžemi. V DIR se používají zásadně hliníkové stejdž / deko láhve vhodných vztlakových vlastností. První dvě stejdže mají své místo na levém boku (např. EAN 50 v S080 a kyslík v S040). Pokud se nám zdá levá strana příliš těžká, přesuneme jednoduše plyn v křídle více na levou stranu. Žádná protizátěž se na pravou stranu nedává. Metoda funguje spolehlivě i když je zároveň použita těžší ocelové argonka umístěné standardně na levé straně DIR potápěče. Ocelová argonka bez použití stejdží či těžší (Pb) kanistr hlavního světla na straně pravé zpravidla žádné přesouvání plynu v křídle nevyžaduje.

 

Při ponoru se snaží potápěč trim porušovat minimálně. Upouštění plynu ze sucháče a křídla není výjimkou. K upouštění z křídla se používá přednostně jediný vypouštěcí ventil standardně umístěný vlevo dole (tj. za levou rukou) na přední straně kompenzátoru. Pokud je potápěč v trimu obklopuje křídlo láhev/láhve. Ventil je umístěn tak, aby tvořil téměř nejvyšší část křídla. To umožňuje vypouštění s nevelkým porušením vodorovné polohy. Za provázek je však nutno tahat směrem k hladině. Inflátor se k upouštění užívá při zanořování či v pozici, která neumožňuje použití ventilu, např. stoupající úzká chodba v jeskyni.

Za porušení hydrodynamiky trimu lze samozřejmě považovat i prázdné stejdže vznášející se nám na leashi nad zadkem. Pokud je to možné, je vhodnější je poslat po bójce k hladině. Je-li jen jedna (další dvě by byly na levém boku), připneme ji za přední karabinu stejdž-postroje přímo k pásovému d-kroužku, aby se naše silueta zmenšila.

Text: Špalek ( Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )

Foto: Frank Griga

techniky

neboli v-drill, nácvik práce s ventily

autor: Jan Mareš  (publikováno: 07.01.2010)

Většina potápěčů používajících dvojče ví, že by si měla dosáhnout na ventily, aby je v případě potřeby mohla zavřít či otevřít. K procvičování této dovednosti slouží tzv. valve drill (valve = angl. ventil, drill = nácvik) či zkráceně v-drill. Rozhodl jsem se podrobněji popsat aktuální a jedinou verzi organizace GUE pro dvojče, která platí mimochodem již od listopadu 2006. Důvodem je strohost, zastaralost či neúplnost popisů přístupných na českém internetu.

Podstatou GUE potápění je DIR potápění, a to naopak je potápění týmové. Každý drill je tedy týmovou záležitostí. Jeden potápěč drill provádí, druhý ho kontroluje. Potápěči jsou k sobě čelem a po celou dobu drillu se dívají navzájem do očí, pokud je přítomen třetí v týmu, je bokem do "T". Oba kontrolující potápěči slouží cvičícímu jako orientační body pro udržování hloubky, a jsou připraveni kdykoli upozornit cvičícího na chybu (např. stoupání, klesání, přehmat), popř. mu poskytnout dlouhou hadici. Vše se provádí v trimu (vodorovná poloha ve vodě, tj. ideálně 0°), bez zbytečných pohybů nohama i rukama a de facto na místě. Cvičící provádí drill, ale to neznamená, že zapomene na okolí. Může se stát, že přihlížející buddy bude mít skutečné problémy, a proto musí mít cvičící neustále nejen přehled o sobě samém, ale i o buddym a okolním prostředí. Tempo drillu je volné. Pokud nemám pocit, že jsem zpomalený film, tak jsem příliš rychlý. Časově by to zpočátku mělo odpovídat 2:30 - 3:00 minutám. S praxí přichází i o něco rychlejší tempo, avšak nikdy to nejsou závody v rychlosti!

Pozn.: GUE v-drill je samozřejmě určen pro DIR konfiguraci výstroje, tj. propojené dvojče s izolátorem, primární regulátor (s psí karabinou) na dlouhé hadici a pravém postu2, záložní regulátor zavěšený na krku a připojený k levému postu2, hlavní světlo na goodmanově ručce na hřbetě levé ruky a d-kroužek ve správné výšce na ramenních popruzích postroje.

Valve drill

1. Signalizovat rukou "ty" se "dívej" na "mě" jak budu dělat "v-drill"1, počká se až se buddy/tým přesune do vhodné pozice a až pak se pokračuje.
2. Sprcha záložního regulátoru se stiskne, abychom si mohli být jisti, že nám bude dávat plyn - levou rukou.
3. Zavřít pravý post2 přičemž signalizujeme světlem "pozor"3 - a to tak, aby to viděl celý tým.
4. Vydýchat dlouhou hadici, čímž ověříme zavřenost pravého postu.
5. Přechod na záložní regulátor na krku, levou rukou. Hlavní regulátor nejprve vyjmeme pravou rukou - nevypliváváme ho!
6. Přicvaknout psí karabinou dlouhou hadici k pravému prsnímu d-kroužku, a to pravou rukou bez použití zraku. Přicvaknutí zajišťuje, že si můžeme být zcela jisti, kde regulátor najdeme.
7. Otevřít pravý post2
8. Sprcha4 primárního regulátoru se stiskne k ověření otevřenosti postu.
9. Odcvaknout4 psí karabinu dlouhé hadice pravou rukou bez použití zraku.
10. Přechod na dlouhou hadici, přičemž pravá ruka vede regulátor obrácený náustkem dolů směrem k ústům a levá vyjímá záložní z úst, tj. záložku nevypliváváme! Dokud nedýcháme z dlouhé hadice, levá ruka záložku stále drží.
11. Zavřít izolátor se světelnou signalizací "pozor"3, levou či pravou rukou. Po zavření je vhodnější dát ruku před sebe, aby bylo pro buddyho patrné, že je izolátor zavřen.
12. Otevřít izolátor
13. Předat světlo do pravé ruky, která ho drží za hlavu a svítí před sebe, tzv. dočasně. Pokud bychom ho nechali na levé ruce, signalizovali bychom příliš rychle a mimo směr našeho týmu.
14. Zavřít levý post2 siganlizujíce pohybem světla "pozor"3.
15. Sprcha záložního regulátoru se drží stisknutá, dokud bude dávat plyn - k ověření zavřenosti levého postu, levou rukou.
16. Otevřít levý post2
17. Sprcha záložního regulátoru, abychom ověřili, že je post otevřený, levou rukou.
18. Přehození světla na hřbet levé ruky.
19. Flow check kontrola otevřenosti všech točítek zprava doleva, při kontrole levého postu světlo drženo "dočasně" pravou rukou. Kohoutky mají být podle standardů otevřeny zcela. GUE potápěč, který přesto vrátí točítko o kousek zpět není výjimkou. Izolátor nechá však vždy zcela otevřený.
20. Signál "OK" světlem či rukou. Tým odpovídá.

1) signál pro "v-drill" vypadá stejně jako pohyb pravé ruky při zavírání/otevírání ventilu, zpravidla se dělá vpravo vedle hlavy směrem ke kohoutkům

2) pravý post se nachází za pravou rukou, levý post za levou rukou

3) volný, nepříliš rychlý pohyb světlem ze strany do strany, jehož účelem je získat pozornost. Světlem signalizujeme vždy, když točítko zavíráme. Při otevírání nesignalizujeme.

4) bod č. 8 lze prohodit podle osobních preferencí s bodem č. 9

V-drill slouží pro nácvik otevírání/zavírání kohoutků - činnost nám má přejít do podvědomí, proces zautomatizovat. Cílem drillu není zachránit maximum unikajícího plynu. Tím se nemusíme stresovat - DIR tým má ponor vždy předem naplánovaný a plynu dostatek i pro případ nouze. Např. v týmu o dvou potápěčích máme dostatek plynu i pro případ ztráty veškerého plynu jednoho z potápěčů, a to bez ohledu na to, jestli jsme ve 20 metrech volné vody či skútrujeme hluboko v jeskyni. Pokud si v praxi všimnu, že mi ucházejí bubliny z levého postu, tak zavřu samozřejmě přímo levý post. Pro řešení situací závad "ventilů" jsou vypracovány postupy, které zahrnují opravitelné a neopravitelné závady i jejich řešení v týmu. Skvělou příručkou je několika málo stránková práce "Rozpoznání závad ventilů a jejich řešení" (Valve Failure Identification and Resolution, Dan MacKay, GUE 2008).

V-drill si lze zpočátku přepsat do wetnotes a drill nacvičovat např. před ponorem vsedě na suchu. Sekvenci si lze v hlavě promítat kdekoli a kdykoli máme čas a náladu, např. v MHD či při nudné přednášce ve škole.

Vybral jsem několik videí v-drillu. Ani jedno není bohužel perfektní, ale jako ukázka jsou dostačující:

• video 1
• video 2
• video 3

Špalek ( Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )

 

GUE Safety Dril

Techniky

neboli s-drill, nácvik sdílení plynu

autor: Jan Mareš  (publikováno: 29.01.2010)

Nacvičování situace, kdy potápěč nemá co dýchat, tzv. Out of Gas (OOG) Situation patří mezi stěžejní techniky přístrojového potápění. Částý nácvik postupu má za úkol převést celou proceduru do podvědomé sféry, bezprostředně vyvolat nacvičenou reakci a zamezit zbytečně zdržujícímu přemýšlení v první fázi krizové situace.

Routování hadic (www.DanielSchmid.de)

GUE k nácviku užívá tzv. safety drill (zkráceně s-drill). Modifikovaný safety drill (mod. s-drill) je kontrola volnosti CELÉ dlouhé hadice, která se provádí např. jako součást předponorové sekvence GUE EDGE či při nácviku pěti základních technik (tzv. Basic five).

S-drill je určen pro DIR konfiguraci výstroje, tj. primární regulátor s psí karabinou na dlouhé hadici a záložní regulátor zavěšený na krku. Dlouhá hadice je vedena z prvního stupně (pravého v případě použití dvojčete) přímo dolů před/za křídlem (podle osobních preferencí, typu křídla a 1. stupně), dále pod kanistr hlavního světla1, šikmo přes hruď a za krkem až k ústům. Ve správné výšce se na ramenních popruzích nachází po jednom D-kroužku. Hlavní světlo máme na goodmanově ručce na hřbetě levé ruky, přičemž kabel světla je veden přes dlouhou hadici (hadice je blíže k tělu), kanistr je umístěn téměř na doraz k backplatu, na pravém pásovém popruhu. Potápěči UTD Andrew Georgitsise vedou kabel hlavního světla pod dlouhou hadicí, což sebou však nese některé nevýhody. Podstatu samotného s-drillu to však vůbec nemění.

GUE vyučuje s-drill nejprve na suchu s backplatem na zádech a prvními stupni k němu připevněnými elektrikářskou stahovací páskou. To zajišťuje jednoduché vysvětlení postupu a bezproblémovou opravu chyb. Ve vodě se pak již ladí pouze detaily. Tam potápěči udržují za všech okolností vodorovnou polohu, trim. Ani OOG2 situace není výjimkou, právě naopak! Mít neustále pod kontrolou trim a vztlak je přepokladem pro jakoukoli další techniku, úspěšné řešení krizové situace a v neposlední řadě pohodový a zábavný ponor.

Po signálu "OOG" se partneři k sobě přibližují. Při tom by nemělo docházet ke zbytečnému fyzickému kontaktu či dokonce nárazu. To platí pro celý s-drill. Pokud jsme příliš blízko k sobě, odcouváme. Pokud vlivem stresu nedokážeme couvat, nastaví jeden z partnerů pěst, a druhý se svojí pěstí od ní mírně odrazí.

 

OOG situace a s-drill

1. Začátek s-drillu. Dotaz "Budeme teď cvičit s-drill?" Získáme pozornost týmu (např. světlem, dotykem, gesty) a nakreslením velkého písmene "S" před naším obličejem se dotazujeme, jestli můžeme nacvičovat s-drill. Tým odpovídá.

2. Signál "nouze"3. Potápěč bez plynu nemá regulátor v ústech a signalizuje OOG. Partneři se přibližují.

3. Poskytnutí plynu. Partner poskytuje bleskově dlouhou hadici:

   • při vyjímání z úst uchopí hadici pravou rukou vedle regulátoru, ne za regulátor samotný!

   • zároveň předkloní hlavu, aby ji nemusel obcházet kruhovým pohybem a po přímce, tj. nejkratší cestou, ji vede k buddymu4

   • hadici mu nabízí tak, že ji umístí 10 až 15 cm před obličej buddyho, tj. mu ji nevkládá do úst, náustek směřuje k jeho ústům

   • zároveň přechází pomocí levé ruky na záložku

   • partner bez plynu hadici chytne za regulátor a vloží do svých úst, v případě nutnosti stiskne sprchu (tj. poskytující partner na sprchu nesahá)

Doteď se jednalo o velice rychlou, v podstatě podvědomou reakci. Následující body probíhají naprosto volným a co nejklidnějším tempem. Není důvod pospíchat, ale vhodné partnera uklidnit. Po celou dobu se snažíme partnera neoslepovat hlavní svítilnou. Pokud je v týmu třetí člen, umístí se do "T", tak aby mohl v případě potřeby do situace zasáhnout. Za úkol má mimo jiné tvořit orientační bod pro partnery a udržovat hloubku.

1. Ověření stavu partnera - signál "OK" + oční kontakt, partner odpovídá. Nezapomínáme na třetího v týmu. Kontrola může obsahovat pár sekund navíc pro uvolnění situace, kdy poskytující analyzuje buddyho bez plynu (např. rytmus dechu, celkové vnímání, stupeň stresu).

2. Zavěšení nefunkční dlouhé hadice. Partner bez plynu zavěsí svou nefunkční dlouhou hadici karabinou na pravý d-kroužek. Pokud tak neučiní sám, vyzveme ho k tomu např. opakovaným pohybem pravé ruky zleva doprava, na dlani ruky levé, což má signalizovat "zametání-uklízení". Celý tento bod představuje jisté zpomalení drillu. Brzdí poskytujícího potápěče, který by se snažil, co nejdříve rozvinout dlouhou hadici. Avšak důvod ke spěchu opravdu není a nebude v této fázi ani ve skutečné OOG situaci.

3. Jištění dlouhé hadice v ústech. Partner bez plynu uchopí hadici primárního regulátoru, aby mu ji buddy omylem nevytrhl z úst zatímco ji bude uvolňovat z pod kanistru, popř. křídla. Pokud ji neuchopí automaticky, vyzveme ho k tomu předvedením držení hadice. Uchopení je znovu za hadici, ne samotný regulátor!

4. Kabel hlavního světla5. Zatímco partner drží hadici, aby mu nebyla vytržena, poskytující si předá hlavu světla z levé ruky do pravé spodem pod hadicí a pak horem zase do levé ruky, aby mohl následně celou hadici rozvinout.

5. Rozvinutí dlouhé hadice5 Poskytující partner uvolní kompletní dlouhou hadici potom, co ověřil, že si ji partner bez plynu jistí v ústech.

6. Rozhodování o dalším postupu. Poskytující partner signalizuje "ukončení ponoru"6. Partner bez plynu, popř. i další v týmu odpovídá. K dispozici je v DIR týmu vždy dostatek plynu a jeho stav známý, proto není zapotřebí ho kontrolovat pohledem na manometr.

7. Výstup. Plavání ve vhodné formaci (viz. níže).

8. Ukončení s-drillu. Pokud drill nacvičujeme, tak ponor většinou neukončujeme. Týmu signalizujeme konec cvičení (stříháním prsty jedné ruky), následuje formace obličeji k sobě a přechody na vlastní primární regulátory. Je nutno dohlížet zejména na potápěče, který plyn poskytoval, aby správně umístil dlouhou hadici a kabel hlavního světla. Pokud si nejsem jist, partnera vyzvu ke kontrole. Pasivita a lhostejnost v DIR týmu nemají místo! Až teď je celý s-drill ukončen.

1 Pokud není použit kanistr, může být hadice vedena pod pouzdrem nože umístěném na levém pásovém popruhu, co nejblíže ke středu těla a mezinožnímu popruhu postroje. Další variantou je zastrčení hadice pod pravý pásový popruh. Rekreační potápěč, jež nehodlá používat kanistr vůbec, má možnost použít kratší dlouhou hadici (5 stop, asi 152 cm), kterou vede pod paží.

2 Pro potápěčské organizace používající k potápění vzduch také OOA (Out of Air) Situation.

3 Opakovaný rychlý pohyb pravou rukou před krkem zprava doleva a rychlý pohyb světlem ze strany na stranu ve směru týmu. Dotykový signál pro OOG, např. v nulové viditelnosti, je opakovaný intenzivní stisk.

4 V extrémní situaci, v níž vytrhává partner bez plynu regulátor z úst (neschopnému) buddymu, stačí aby ten předklonil hlavu a hadice se bez problémů uvolní. Jeden z argumetnů proti používání přilby v DIR potápění je zachycení se dlouhé hadice při poskytování.

5 Body lze zaměnit podle osobních preferencí.

6 Ruka v pěst s palcem nahoru. Partner/-ři odpovídá/-dají vždy stejným způsobem. O signálu ukončení se nikdy nedebatuje. Druhou možností je signál "zpět a nahoru", který vypadá jako předchozí, akorát je navíc doplněn nataženým ukazovákem, jež směřuje do směru výstupu. Partner znovu odpovídá stejným gestem.

Formace při sdílení

Ve volné vodě, či pokud je k tomu prostor, plaveme vedle sebe. Partner bez plynu plave mírně před poskytujícím, jež ho drží za paži.

Poskytující je ve formaci nalevo, dlouhá hadice vede za krkem partnera bez plynu, který ji drží levou rukou zkrácenou na "oko". Poskytující drží buddyho pravou rukou za paži jeho levé ruky. Poskytující je dominantí osobou, která partnera vede, pokud je to nutné.

a nebo

Poskytující je napravo, oba potápěči drží dlouhou hadici pravou rukou. Poskytujcí drží levou rukou podhmatem paži partnera bez plynu, a to tak aby hlavní svítilna na hřbetě jeho levé ruky svítila dopředu (viz foto).

Pokud je v týmu třetí člen, umístí se tak, aby byl partner bez plynu mezi partnery s plynem. Formace vypadá tak, že každý následující partner plave kousek za předcházejcím, tzv. "wing to wing" či "shoulder to shoulder". Pokud je to nutné, je žabí kop vystřídán (mod.) flutter kickem. Okamžitý výstup k hladině ve volné vodě by probíhal obličeji k sobě, do "T" či v "trojúhelníku" u třech potápěčů, do "čtverce" u čtyřech. Při přímém výstupu v proudu je vhodnější zachovat pozici vedle sebe. Dlouhá hadice umožňuje v uzavřeném prostoru plavání za sebou. Potom je vhodné, aby partner bez plynu plavající vepředu jistil poskytnutou hadici trvalým úchopem vedle regulátoru. Zkušení potápěči jsou schopni při sdílení i skútrovat.

Ve volné vodě by bylo vhodné vystřelit bójku. Na moři nutné. Pokud nemáme třetího v týmu, jehož úkolem by bylo také řídit dekompresi, výstup a kontrolovat okolí, vystřelí jí kdokoli ze sdílející dvojice.

Závěrem

Nahoře je popsána základní forma. Pokud jsme s partnerem sehraní, můžeme plavat libovolně na délku celé hadice. Poskytujeme vždy automatiku, kterou máme sami zrovna v ústech. Pouze tak si můžeme být jisti, že je funkční, rozdýchaná a neztrácet čas hledáním oktopusu, jež se v DIR terminologii označuje pouze jako "záložní regulátor" a patří do našich vlastních úst. Takže, pokud mě někdo zaskočí signálem OOG při dýchání ze stage / deko láhve, poskytuji mu regulátor stage / deko láhve, přičemž sám přecházím na svůj záložní regulátor a backgas (plyn na zádech, ve dvojčeti). Podle DIR je backgas (BG) plynem, jež lze dýchát v nejhlubší fázi ponoru, a tak si nemusíme dělat starosti s vhodností přechodu (pokud se nejedná o extrémní ponory a příliš hypoxické směsi). Následuje uvolnění situace a přechod k poskytnutí dlouhé hadice. Jakmile se do hry dostává další výstroj jako bójka, kamery, skútry, je celé situace pouze mírně komplikovanější. OOG signál při dýchání ze stage nemusí přijít od partnera - ten by přešel pravděpodobně na svůj BG, ale od kohokoli, kdo se pohybuje kolem, např. turista s monoláhví v Rudém moři.

Většina OOG situací je dočasná, způsobená chybou potápěče/týmu, např. opomenutím znovu otevřít pravý post při nácviku v-drillu, zavřením o sestupové lano na moři nebo strop jeskyně (tzv. roll-off) či neotevřením izolátoru a dodýcháním pravého postu. Po poskytnutí dlouhé hadice by tedy následovalo týmové řešení problému a ukončení sdílení v případě řešitelné závady.

Doprovodná videa (bohužel mi není známo, že by na internetu kolovalo video s-drillu, které bych s klidným svědomím doporučil):

• Modifikovaný safety drill

• Žabí kop - frog kick

• Žabí kop, modifikovaný žabí kop, flutter kick

Špalek ( Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )

GUE Basic5

Techniky

autor: Jan Mareš (publikováno: 10.04.2011)

Basic five, česky třeba "Pět základních", je označení, jež používá výcviková organizace Global Underwater Explorers (GUE) pro drill procvičující pět elementárních technik a prověřující další základní dovednosti (zejména schopnost vznášet se na místě, trim a povědomí o okolí). Konkurenční DIR organizace mají své ekvivalenty1. Jiné organizace techniky vyučují a nacvičují svým vlastním způsobem.

Techniky Basic 5 (zde v článku "B5") se nacvičují v následujícím pořadí:

vyjmutí primárního regulátoru z úst a vrácení zpět

přechod z primárního regulátoru na záložní a zpět

modifikovaný safety drill (tj. poskytnutí dlouhé hadice)

zaplavení a vylití masky

sundání a nasazení masky

Následující video ukazuje britského GUE Fundamentals instruktora Briana Allena při nácviku B5. Jako ukázka dovedností středně pokročilého potápěče nám může posloužit můj vlastní výkon ve dvou verzích4 - rekreační a pokročilejší.

Příprava a začátek B5

Zvolit můžeme verzi bez hlavního světla, kdy buď hlavní světlo vůbec nemáme, anebo ho zavěsíme pro zjednodušení na pravý prsní d-kroužek. Kabel světla vedeme následně pod dlouhou hadicí a pásovým popruhem, aby nevisel volně v prostoru a hadice byla pro případ OOG situace volná. Tak nám nebude na ruce "překážet" při modifikovaném s-drillu, při kterém dlouhou hadici partnerovi nepředáváme jako při plném s-drillu. Pokročilejší potápěč cvičí verzi se světlem na ruce, která je však doporučovaná i začátečníkům.

DIR drilly jsou týmovou záležitostí, proto nejdříve získáme pozornost partnera/týmu (světlem, gestem, dotykem), a pak mu/jim signalizujeme: "ty" (a "ty") se "dívej" jak "já" budu nacvičovat "B5" (číslo "5" znázorněné pěti prsty pravé ruky, dlaň směřuje k týmu). Následuje výměna signálu "OK".

Po celou dobu se snaží cvičící dívat partnerovi (popř. střídavě partnerům) do očí. Ti tvoří orientační bod a udržují hloubku. Potápěč má být při nácviku v ideálním případě jako "přibitý". Ve vodorovném trimu, bez změny hloubky, bez jakéhokoli zbytečného pohybu ploutvema nebo rukama. Udržení cílové hloubky +/-50 cm, které je normou pro zájemce o nejvyšší hodnocení při GUE Fundamentals kursu, tzv. tech pass, nemůže v žádném případě uspokojit náročného potápěče. Dbáme na to, aby hlavní světlo neoslepovalo partnery. Před každým cvikem ukážeme číslo cviku, který bude následovat:

1) Vyjmutí regulátoru z úst a vrácení zpět

Pravou rukou uchopíme primární regulátor za hadici v jeho blízkosti, ne za regulátor samotný5, a vyjmeme ho z úst. Ruka ho vede před tělo (či doprava od těla) zhruba na délku paže/předloktí. Náustek směřuje dolů, aby nedocházelo k samovolnému úniku plynu. Nevydechujeme, aby nedošlo ke změně hloubky. Tajemství úspěchu spočívá v tom, že před vyjmutím primáru jsme v plicích ponechali jen tolik plynu, abychom následně vůbec vydechovat nemuseli, hloubku udrželi a na několik málo sekund cvik bez námahy zvládli. Samozřejmě, pokud odhadneme množství plynu v plicích špatně a začneme stoupat, začneme vydechovat. Po chvilce vrátíme stejným způsobem regulátor do úst. Pokud je zapotřebí stisknout sprchu, stiskneme ji prsty pravé ruky (tj. ruky, která do úst regulátor vkládá).

2) Přechod z primárního regulátoru na záložní a zpět

Stejným způsobem jako při cviku č. 1 vyjmeme hlavní regulátor z úst. Zároveň levá ruka vkládá do úst regulátor záložní, který doteď visel na gumicuku kolem krku (jeho funkčnost se před drillem nekontroluje, stejně jako se nekontroluje v reálné situaci). V případě nutnosti tiskneme sprchu prstem levé vkládající ruky. Zatímco levá ruka pracuje, pravá (u pokročilejšího cvičence) nezahálí - chytá psí karabinu na dlouhé hadici a otočením zápěstí zespodu nahoru přicvakává bez použití zraku primár na pravý prsní d-kroužek. Nácvik cvakání na d-kroužek je užitečný nejen pro přechod mezi hlavní a záložní automatikou, ale i pro přechod na/ze stejdže. Po chvilce přecházíme zpět na primár:

Pravou rukou stiskneme sprchu primáru, abychom si byli jisti, že dává plyn (simulace situace, kdy přecházíme po čase zpět ze stejdž/deko láhve na plyn ve dvojčeti)

Stejnou rukou odcvakneme bez použití zraku karabinu. Náustek směřuje znovu dolů, aby nedošlo k samovolnému úniku plynu.

(body lze podle osobních preferencí prohodit, tj. sprchu stisknout až po odcvaknutí z d-kroužku).

Když je karabina odcvaknutá můžeme levou rukou chytit záložku. Výměna regulátoru probíhá zároveň, tj. jeden vyndaváme z úst a druhý do nich vkládáme. Při pohybu k ústům směřuje náustek primáru dolů. Po bezproblémovém nádechu z primáru záložku pouštíme z ruky (náustek může také směřovat dolů). Záložku nevypliváváme. V případě potřeby tiskne sprchu prst pravé vkládající ruky.

3) Modifikovaný safety drill (mod. s-drill, tj. poskytnutí dlouhé hadice)

Uchopíme dlouhou hadici pravou rukou vedle hlavního regulátoru, ne za regulátor samotný. Zároveň předkloníme hlavu, abychom ji nemuseli obcházet kruhovým pohybem a přímým pohybem, tj. nejkratší cestou, ji vedeme v natažené ruce směrem k buddymu. Pravé zápěstí se ke konci pohybu vytočí tak, aby náustek směřoval k buddyho ústům. Přitom přecházíme pomocí levé ruky na záložní regulátor. A teď se soustřeďme - bude to zamotanější. Aby bylo dlouhou hadici možno plně rozvinout a nekolidovala s kabelem hlavního světla, který je před ní a de facto jí v tento okamžik překáží, vložíme hlavu hlavního světla pohybem PŘED hadicí (dále od těla) do pravé ruky (která stále drží dlouhou vedle 2. stupně), levá obejde dlouhou ZA hadicí (blíže k tělu) a vklouzne do goodmanovo ručky - světlo znovu přebírá. Levá ruka přebírá následně dlouhou hadici vedle místa, kde ji drží ruka pravá. Pravá sjede se signálem "OK" či "nula" po hadici až ke kanistru (pokud ho máme), z pod kterého ji uvolní a kruhovým pohybem do pravé strany přesune nad pravé rameno, tj. ji rozvine celou. Celou ji prezentujeme buddymu (způsob není předepsán, viz. rozdíl mezi provedením u Briana a u mě). Opačným postupem hadici vrátíme zpět pod kanistr a přejdeme na primární regulátor, přičemž dodržujeme pravidla popsaná u cviku č. 1 a 2.

4) Zaplavení a vylití masky

Masku zalijeme vodou. Nejvhodnějším způsobem je s mírným vyfouknutím plynu z nosu odkrýt horní část lícnice masky. Ihned po zalití, aniž by ruka/ruce pouštěla/-y masku přitiskneme vrchní část lícnice zpět, odkryjeme dolní (jen kousíček - milimetry) a plynem z nosu vodu z masky vylijeme. Hlava je při tom zakloněna. Plynu do masky vydechujeme jen tolik, kolik je zapotřebí. Začátečnickou chybou je foukání do masky o sto šest. V extrémním případě by mohlo dojít k nechtěnému klesání - dočasné ztrátě vztlaku. Nezapomeneme upravit haubnu. Cvičení se provádí v základním provedení oběma rukama. Pokročilejší mohou použít pouze jednu ruku2. Mít otevřené oči není povinné, ale vhodnější jako příprava pro reálnou situaci. Chladná či slaná voda nejsou tak hrozné jak si představujeme. Horší je pohodlnost a strach z neznáma.

5) Sundání a nasazení masky

Masku s mírným vyfouknutím plynu z nosu sundáme z obličeje a necháme chvilku před sebou držíce ji libovolným způsobem (např. za rám či pásek). Držet ji budeme pravděpodobně v pravé ruce, pokud je na levé hlava hlavního světla. Následuje vrácení zpět na obličej/hlavu a vylití vody. Znovu lze použít obě ruce či jen jednu3. Pokud si nejsme jisti, že masku nenasazujeme vzhůru nohama, nahmatáme před nasazením prsty jedné ruky prostor pro nos, který musí být samozřejmě v dolní části masky. Dobrou metodou nasazování je přiložení lícnice k obličeji, vylití a následné převléknutí pásku stylem "účesu rukou" za hlavu. Nezapomeneme upravit haubnu. Oči je znovu vhodnější mít otevřené. Jak dlouho budeme mít masku sundanou závisí na nás a individuálních dovednostech. Mohou to být 3 sekundy, ale také 3 minuty. Orientačním bodem je nám zejména partner. Ztráta či skopnutí masky by nás opravdu nemělo vyvést z míry. Záložní maska by měla být samozřejmostí, stejně jako nácvik jejího použití.

Zakončení B5

Drill je zakončen signálem (pravděpodobně "OK"). Tým odpovídá a partner může začít cvičit svých B5. Samozřejmě pokud se nám nepovede udělat jeden ze cviků správně, můžeme ho několikrát za sebou opakovat. Cílem řady cviků je automatizace jednotlivých technik, ne dokonalost v posloupnosti cviků samotných. Skvělou pomůckou pro zdokonalování je natáčení drillů i dovedností na video a jejich následná kritická týmová analýza, které jen tak něco neunikne.

Obecně, nejen v případě potápění, platí, že čím pevnější základy máme, tím pro nás bude jakákoli související činnost jednodušší. Výše popsané "nic nedělání", tedy schopnost vznášet se na místě v horizontální poloze, bez viditelné změny hloubky a bez jakéhokoli zbytečného pohybu nohama či rukama je možná nejsložitější potápěčskou dovedností. I jako motoricky nadaní jedinci ji budeme zvládat až po dlouhodobé pravidelné a tvrdé dřině. To je vedle neinformovanosti také hlavním důvodem, proč se na ni většina potápěčů raději rovnou vykašle a "zvládá to i tak". Třeba nacvičujíce v kleku na dně v mraku písku s ocelovou stejdží na každém boku střídavé dýchání s partnerem na mileneckou vzdálenost. Někde na polovině cesty mezi těmito dvěma extrémy by se asi měl snažit pohybovat každý rozumný potápěč.

Text a ukázka: Špalek ( Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )

Video: Ivo Havránek

Logistika: Petr Maur

1 UTD nacvičuje rekreačních "Basic 6" a pokročilejších "Basic 7 Tech". V řadě má navíc nalezení ztracené dlouhé hadice a v případě použití stejdž láhve také kontrolu manometru dvojčete. Video ukazuje technického a jeskynního instruktora UTD v akci, Německá ISE používá, tzv. Skills4You, které jsou z prostého důvodu snahy vyhnout se obvinění z kopírování poněkud odlišné od GUE a UTD drillů.

2 Častá otázka potápěčů ohledně DIR nácviků zní: "Mám použít jednu ruku nebo mohu obě?" (např. otočení očka psí karabiny, vyjmutí a vrácení záložních světel, nasazení záložní masky). Odpověď je jednoduchá. Ruce máme dvě, jedna není ochrnutá, a tak můžeme použít obě dvě. To, že to někdo zvládá jednou rukou znamená, že na sebe klade větší nároky, nebaví ho základní forma a v podstatě si hraje. Pravidlo, jež říká, že by levá ruka měla obsluhovat výstroj na levé straně těla a pravá na pravé, aniž by jedna z nich překračovala svislou osu těla (ve stoje), v DIR potápění neplatí.

UTD propaguje pro přechod mezi hlavním a záložním regulátorem použití jediné ruky - pravé. Jedná se o mírně složitější techniku, která zaručuje, že levá ruka je volná. To je výhodou pokud nechceme šermovat kuželem hlavního světla na levé ruce, při přechodu, kdy v nízké viditelnosti držíme v jeskyni vodící šňůru, pracujeme s navijákem či cívkou obecně.

3 Ten, kdo chce používat pouze jednu ruku k nasazování masky, by měl gumový pásek masky nahradit vhodnějším s neoprenovým rozšířením pro zadní část hlavy. Původní gumový pásek či pouze neoprénový kryt gumového pásku nejsou ideálním doplňkem. To platí i pro záložní masku.

4 Zjevné nedostatky v mém provedení jsou:

Tempo drillu je dobré pro praxi, jako ukázka by mělo být pomalejší.

Při vyjmutí primáru z úst se nemá vydechovat.

Při mod. s-drillu se hlava hlavního světla dnes již neprovléká pod dlouhou hadicí umístěnou zpět na těle, ale před jejím uložením se okolo ní obmotá opačným způsobem než po jejím částečném rozvinutí. Důvodem ke změně v GUE provedení bylo, že se potápěči často stávalo, že hlavu zapomněl znovu umístit před hadici. UTD potápěč na to zapomenout v této situaci nemůže - kabel vede pod dlouhou hadicí. ISE vede dlouhou hadici stejně jako GUE.

5 Pokud bychom hadici poskytovali partnerovi a drželi ji za regulátor, nemohl by si stisknout sprchu.

autor: Jan Mareš