Výstroj-obecně

Potápěči, kteří DIR rozumí hovoří o systému, ve kterém je vše již předem promyšleno a stačí jen kopírovat. Jiní tvrdí, že DIR potápěč je jen loutka či slepá ovce ve stádu, která nemá vůbec žádnou možnost vlastního rozhodnutí. Uveďme si to proto na pravou míru.

Podle DIR nemá osobní preference místo tam, kde by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti účastníků ponoru. Bezpečnost, univerzálnost a pohodlnost používání tohoto systému či stylu potápění spočívá mimo jiné ve standardizaci potápěčských technik a postupů, konfiguraci výstroje a standardizaci plynů. Z uvedeného je zřejmé, že se to bez pevných pravidel neobejde. Často však potápěči dostávají k dispozici pouhá doporučení a konkrétní rozhodnutí jsou ponechána na individuích či spíše na týmech, ke kterým patří. Nejdůležitější je standardizace na úrovni týmu. Problém jedince je problém celého týmu a voda se přeci nedá dýchat.

Máme tři výcvikové DIR organizace1), přičemž každá z nich dělá určité věci trochu jinak. Zjednodušeně řečeno rozlišujeme: GUE-DIR, UTD-DIR a ISE-DIR. Myšlenka, základy a celá konstrukce jsou téměř identické. Jen omítka má jinou barvu. Pak máme specifické podmínky, které vyžadují specifické explorační techniky: WKPP-DIRa EKPP-DIR2). Posledním je jakési „obecné DIR“, které přebírá od všech předchozích část a ostatní dělá trochu jinak, ale pořád tak nějak (někdy rádoby) DIR, řekl bych spíše HOG(arthian). Aby se člověk mohl potápět DIR, nemusí mít mermomocí certifikaci příslušné organizace, ale bez ní naděje na „dělání to DIR3)“ prudce klesá. Navíc systém podléhá evoluci a co platí dnes, nemusí platit za rok. I zde je samovzdělávání a sledování trendů jedním z klíčů k úspěchu.

Nejjednodušší příklady osobních preferencí si lze uvést na nejzjevnější, nejznámější a nejkopírovanější části DIR potápěče – jeho výstroji, kde jich je zároveň nejvíce. Následující popis detailů může člověku, jemuž je DIR problematika zcela cizí, připadat divný a nepodstatný, jiným k smíchu a další potápěče může i zmást. Je určen všem zájemcům o DIR včetně odpůrců, kterým nabízí některá méně známá fakta a inspiruje k zamyšlení. Systém funguje jako celek. Po vytržení z kontextu leccos své kouzlo ztrácí. Úplný kontext by vyžadoval knihu, ne krátký článek. Proto, prosím, nesuďte příliš unáhleně.

Značka a barva výstroje

- DIR nepředepisuje ŽÁDNÉ obchodní značky. Firem vyrábějících vhodné zboží je více, pokud ne

   přímo mnoho. Halcyon, firma patřící zakladateli GUE a spoluautorovi DIR, vyrábí mnohdy    předražené DIR výstroje a čím dál tím více ne-DIR výstroje.

- NIC v DIR se nerozlišuje podle barev, není tedy určena ani barva výstroje. Černá je jen móda,

   tj. osobní preference.

Oblek a jeho doplňky

- Volba tepelné ochrany pro dané prostředí je (týmově) individuální. Není předepsáno, že nemůžeme

   pod led v polosucháči, pokud se v něm budeme cítit dobře. Ale asi pak nebude vhodné jít s týmem    v sucháči a s dvojčetem.

- Rukavice, podoblek a ponožky – do toho nám nikdo mluvit nebude. Jde o účelnost. - Materiálem sucháče může být trilaminát či zřídka používaný crushed neopren.

- Přesné umístění zipu sucháče není stanoveno. Může být kdekoliv vpředu: klasické od ramene k    boku, či méně standardní od ramene k rameni nebo od ramene vedoucí na bok nad pásový popruh

   postroje.

- Umístění odpouštěcího ventilu není pevně stanoveno, i když je nejčastěji na straně levé paže. Může    být vysoko i nízkoprofilový.

- Závisí jen na nás, jestli budeme mít haubnu integrovanou, manžety latexové či neoprenové, stejně

   tak jako obuv – integrovanou, separátní, rockboots, turbosoles nebo klasické botky.

- Haubna může být i na zip a použít lze dvě přes sebe.

- Rozmístění věcí v kapsách obleku předepisuje GUE a ISE jinak než UTD, a jinak než jsme mohli

   vidět u George Irvinea III (GI3), spoluautora DIR. Tým si může určit, co mu vyhovuje. Pokud

   někdo dělal kurs GUE před listopadem 2006, o rozmístění výstroje v kapsách se nic nedozvěděl. Do

   kapes je možno uložit jakoukoli další věc, o které se domníváme, že ji budeme potřebovat.

- P-ventil může někdo potřebovat na 30 minutový ponor, jiný ho nechce ani na 3 hodinový.

Backplate s postrojem

- Backplate může být z hliníku/duralu či nerez oceli. Tloušťka a váha nejsou předepsány. Může mít

  spodní rohy ohnuté i rovné. Dva backplaty přes sebe pro přidání zátěže jsou v pořádku.

- Postroj může být z tvrdého i měkkého materiálu (pevného a voděodolného).

- D-kroužky na postroji mohou být všechny rovné nebo ohnuté.

- Přední kroužek mezinožního popruhu zrovna neskútrující UTD potápěč schová, na rozdíl od    GUE potápěče, který kroužek ponechává venku i když skútrovat nejde.

- K držení kanistru hlavního světla na místě lze použít jak nerez přezku pásového postroje, tak    separátní přezku. Ta může být plastová, aby nepoškrábala kanistr.

- Použití kapsy na backplatu není předepsáno. Ani kdy a jestli do ní máme ukládat bójku / zvedací   vak.

Křídlo

- Jestli křídlo kruhového typu nebo podkovy si zvolíme sami. Každé má své výhody a nevýhody.

- Hrubost materiálu není stanovena. Měl by být v každém případě odolný.

- Délka inflátoru není stanovena s přesností na centimetry. Má být co nejkratší, ale dostatečně dlouhý

   na to, abychom ho mohli použít v nouzi jako třetí regulátor a nebo mohli křídlo dofouknout ústy.

- Existuje více přijatelných způsobů jak spojit středotlakou inflátorovou hadici s inflátorem a zároveň

   levým ramenním popruhem tak, aby inflátor neporušoval trim, byl dostupný v případě nouze a po

   odpojení středotlaké hadice (v případě samovolného dofukování) zůstala hadice i inflátor po ruce.

Regulátory

- Záložní regulátor může být ke krku připevněn čímkoli elastickým a odolným, např. gumicukem nebo

   gumou. Způsobů připevnění gumicuku k 2. stupni je také několik. Délky gumicuku mohou být různé,

   ale v případě krize – potápěč v bezvědomí – musí gumicuk udržet regulátor v jeho ústech.

- Není předepsáno, že by 2. stupeň jakékoli automatiky měl mít regulační šroub.

- Náustek může mít středovou plochu (porovnejte:http://www.divegearexpress.com/regulators/mouthpieces.shtml,), ale pozor, u některých potápěčů vyvolává plocha zvracení a v tom případě je samozřejmě nutné se náustku v celém týmu vyhnout. Je tomu tak např. v EKPP.

Přístroje a hadice

- Lze používat obyčejný bottom-timer či dražší PC v gauge módu, jež průběh ponoru zaznamená.

   Nošení záložního přístroje je individuální (na ruce či v kapse). Mohou být připevněny na

   gumicukách i na klasických páscích.

- Není předepsáno nošení kompasu na všechny ponory.

- Na manometru může být ponechán gumový kryt. Stupnice může obsahovat reklamu, i když modré

   „H“ přes celý maňas zrovna k přehlednosti nepřispěje. Průměr tlakoměru není předepsán.

- Přesná délka hadic se odvíjí od použité výstroje (např. láhve, 1. stupně, křídlo) i proporcí potápěče.

  Délky, o kterých čteme, jsou pouze orientační. Např. moje dlouhá hadice má 206 cm.

- Hadice mohou být klasické i v současné době se rozšiřující zn. Miflex a to nejen klasického

   průměru, ale i tenké. Např. dlouhá miflexka (nedoporučuji) má však jiné vlastnosti než klasická

   dlouhá hadice, což  může být méně ideální a nemusí někomu vyhovovat. Navíc měla firma

   zpočátku kvalitativní problémy a hadice praskaly.

- Ochranu hadic sice většina DIRáků nepoužívá, někteří jen na 1. stupni dlouhé hadice, ale mohou je

   mít klidně všude, včetně stejdží a argonky

   http://www.gue.com/files/page_images/expeditions/WKPP/equipment/OW_rig2_r.jpeg).

Láhve

- Monoláhev i dvojče mohou být ocelové i hliníkové s plochým i kulatým dnem.

- Velikost láhví (objem, průměr) není předepsána. Zavisí zejména na druhu potápění, ponoru,

   spotřebě a pohodlí potápěče.

- Monoláhev může mít jednoduchý i dvouventil. Dvojče izolovaný můstek italské typu i typu Lola.

   Lola má dva izolátory, díky kterým lze elegantně vyřešit i jinak málo pravděpodobnou závadu

   můstku. Velkou výhodou je možnost transportu demontovaného dvojčete na těžko přístupná místa

   (jeskyně), kde se láhve smontují znovu ve dvojče, aniž by došlo ke ztrátě plynu. Navíc skýtá Lola

   více místa pro hlavu a zátylek díky širší rozteči závitů k 1. stupňům.

- Není stanoven tvar gumových točítek ani jejich velikost.

- Láhve těžké či lehké? Správná volba závisí nejvíce na potápěčových proporcích a typu použité

   tepelné izolace, což souvisí se správným rozmístěním zátěže a její hmotností.

- Používání argonové láhve pro (ne-)trimixové ponory je, stejně jako velikost i materiál (ocel, hliník),

   znovu na Vás a okolnostech ponoru. Umístění jsou podle DIR tři možné: na dvojče („jeskynní“), na

   backplate („vrakové“) a zřídka používané připevnění na pásový popruh „à la George Irvine“:

   www.gue.com/files/page_images/expeditions/WKPP/equipment/wreck_argon_position_side_r.jpeg.

- Skruže dvojčete široké či úzké? Pokud tenký kvalitní 5 cm plech a jeho spojení splní úkol, tak je v

   pořádku. Já radši 8 cm. Není přesně určeno jak daleko od sebe mají být láhve dvojčete drženy.

- Jmenovka na dvojčeti či monoláhvi a její umístění je osobní volbou.

Stejdž / deko láhve a jejich automatiky

- Rozdíly jsou u standardů organizací pro označení. Podstata je ale stejná. I když UTD se pohybuje v

   NEoznačování bottom stejdží nálepkou MOD (maximální operační hloubka) na ostří nože.

- Velikost písma a čísel na stejdže není pevně stanovena na milimetry, ani typ písma. Jednoduchost,

   přehlednost a zamezení chybě v interpretaci stojí v popředí.

- Není určeno, jestli se má být označení nálepka či nasprejováno. Duct tape je tolerované, ale ne ideální

   řešení. Není stanovena barva písma, ani barva podkladu.

- Zkratky používané potápěči zejména na stejdže mohou být o libovolném počtu písmen i celá jména

   avšak žádný zavádějící a matoucí extrém.

- Není přesně stanoveno jaké údaje mají být na pásce o analýze plynu (např. název plynu, datum,

   podpis), ale musí tam být vždy procentuální údaj o analýze (např. „A: 33,1 %“).

- Psí karabina na automatiku stejdž/deko láhve se dnes téměř nepoužívá, ale pokud Vám vyhovuje nebo

   ji dokonce potřebujete, tak proč ne?

- Není předepsáno, aby stejdž-automatiky měly otočnou hlavu (porovnej Apeks DS4 a DST4).

- Umístění tlakoměru stejdž-automatiky před či za 1. stupeň není předepsáno. K uvázání maňasu lze

   použít gumicuk, provázek nebo podobně spolehlivé řešení. Ne však elektrikářské spojky, které mají

   tendenci praskat. Není předepsáno, aby se při skladování automatiky zamezilo ohnutí vysokotlaké

   hadice.

- Lze používat různé typy stejdž-leashů, s čímž jsou spojeny i techniky jejich použití.

Svítilna hlavní

- Doporučeny (pouze doporučeny) jsou HID svítilny. Svítilna má mít z důvodu pasivní komunikace

   jasný soustředěný bod i na větší vzdálenost. Pokud to zvládne např. Vaše zázračná LEDka, tak proč

   ne? Ideální je však mít v týmu světla stejných výkonů i typů.

- Není určeno, jestli má být balast v kanistru či v hlavě.

- Zdroj hlavního světla je často NiMH, ale závisí na dalších okolnostech a stanoven není žádný typ.

   Kapacita baterie se odvíjí od ponoru, typu potápění a někdy i elektrické sítě země použití.

- Použití E/O kabelů je individuální. Pokud je vyloženě člověk k potápění nepotřebuje, nejsou

   doporučeny, jelikož se jedná o další místo, které může selhat.

- Tvar ani materiál kanistru hlavního světla není předepsán. Používán je většinou válec, jelikož

   odolá nejlépe tlaku a lépe se z válcovým materiálem (delrinem) pracuje. Pokud si někdo vyrobí světlo

   sám a kanistr bude hranatý, přičemž splní všechny ostatní podmínky (např. rozměry, možnost

   umístění na pásový popruh), může mít i takový. Upřednostňován je z praktických důvodů

   (cestování a všeteční celníci) kanistr otevíratelný.!!!

- Goodmanova ručka je většinou pevná, ale měkká i poloměkká jsou přijatelné, i když ne ideální.

- (Ne-)umístění karabin na hlavě hlavního světla předepisuje každá DIR organizace jinak a existují

   další metody. Z toho vyplývá, že si tým znovu určí, co mu přesně bude vyhovovat a proč.

- Není předepsáno s sebou vždy do vody nosit hlavní světlo. Do vody bereme jen to, co budeme

   potřebovat a rozumné zálohy.

Svítilny záložní

- Alespoň jednu záložní svítilnu má mít potápěč tam, kde používá hlavní světlo. Ale do overhead

   prostředí vždy dvě záložky. Ve volné vodě mají dvě záložky výhodu, že drží dole oba prsní

   d-kroužky. Každý si vybere sám.

- Není předepsáno, jestli se záložní světla přicvakávají z vrchu či zespodu ramenního d-kroužku.

- Záložky nemusejí být LEDkové.

Psí nerez karabiny

- Není předepsaná konkrétní velikost karabin. Pravidlo říká, že by měly být co nejmenší, aniž by

   se s nimi špatně manipulovalo. Větší se hodí do chladných vod a silných rukavic.

- Na připevnění výstroje do kapes mohou být podle osobních preferencí použity klasické psí karabiny

  nebo dvojité (double-ender). Pro určitou výstroj je jednoduchá karabina vhodnější, pro jinou dvojitá.

- „Zoubek“ karabin nechat nebo odbrousit? Jak je libo!

- Na připevnění karabiny k výstroji lze používat jeskynní šňůru (k přeříznutí) či o-kroužek

 (k odtrhnutí). Ale např. GUE nikdy o-kroužky nepoužívala a nedoporučovala.

- Přesné místo, kde na dlouhé hadici/manometru máme mít karabinu není určeno. Nemá přesahovat

   trim, když visí na d-kroužku a tak se vystavovat nebezpečí poškození, což však u vysokotlaké hadice

   souvisí zejména s její délkou.

- Vázání uzlíku k připevnění karabin nemá přesný postup. Existuje několik elegantních řešení, ale v

   podstatě jde jen o funkci a estetika stojí až na druhém místě. Není ani předepsána jak silná šňůra má

   být použita. Silnější provázek se pravděpodobně jednodušeji časem sám rozváže.

Zátěž

- Typ zátěže: V-zátěž, P-zátěž (http://www.deepstop.de/pweight-backplateweight-kilos-p-28.html),

 (oboustranná) trimovací zátěž, těžší backplate či opasek. Jak je libo. Jde znovu o rozmístění a

 hmotnost. Někdy i o estetiku a praktičnost v případě opasku. Materiálem nemusí být jen olovo.

Naviják a cívky

- Na úrovni GUE Fundamentals není bójka v kapse spojena liščím uzlem přímo s cívkou (angl. spool).

   Na vyšších stupních se spojení doporučuje.

- Umístění navijáku (angl. reel) je na delší debatu. Levý boční d-kroužek, postroj stejdže či zadní d-

   kroužek mezinožního postroje jsou nejčastěji používané varianty. I když za poslední by nás GI3

   ukřižoval.

- Průměr šňůry není přesně určen, existují však doporučení.

ABC výstroj

- Maska má být nízkoobjemová a odolná. Jestli bude mít jeden či dva zorníky je jedno. Nejvhodnější

   pásek je nylonovo-neoprénový. Gumový či s navíc převléklým neoprenovým krytem, jsou přijatelné,

   i když zdaleka ne ideální.

- Ideální je aby maska hlavní byla identická se záložní, ale není to doslovně vyžadováno.

- Pružiny na ploutvích mít nemusíme, ale hádal bych, že kdo vyzkouší, už nikdy nebude chtít bez!

   Používanou variantou jsou gumicuky vlastní výroby.

- Pokud potřebujete na ponor šnorchl, tak si ho vezměte. Ale ne připevněný na masku. Vložte si ho

   do kapsy a vyndejte když ho budete opravdu potřebovat. Tak nebude vadit mj. při poskytování

   dlouhé hadice a obsluze točítek (např. v-drill).

Bójky

- Typ bójky? Uzavřená, polouzavřená, otevřená a jejich velikost by se měli přizpůsobit místu

   a okolnostem ponoru, a to je znovu na potápěči/týmu. Barva červená, oranžová, žlutá nebo klidně

   zelená. Ale v zemích, kde žlutá bójka znamená nouzi (např. Velká Británie) nebude moudré nikoho

   dráždit.

Techniky

- Počítání dekomprese z hlavy je mírně rozdílné u GUE i UTD. Co je DIR? Obě, jedno GUE-DIR,

   druhé UTD-DIR. Dekomprese není přesná věda.

- UTD vede kabel hlavního světla pod dlouhou hadicí na rozdíl od GUE a ISE, což ovlivňuje

   postup při s-drillu / OOG situaci. Podstata zůstává ale stejná.

- Stage-drill (každá organizace má drobné rozdíly). Podstata je pořád stejná.

- Pro sbalení stejdže můžete odepnout spodní karabinu a dát láhev pohodlněji před sebe, což však

 dnes GUE již nevyučuje. Neodepínat, jen hadici přehnout a vsunout pod první gumu. Chce to trošku

   tréninku, ale šetří to čas. Lze umístit pod jednu i obě gumy.

- Rozdíly ve standardních plynech (např. UTD používá TX25/25, GUE a ISE naopak 30/30).

- Provedení kopů není stanoveno do absolutních detailů, jelikož je více provedení, která splňují

   všechny požadavky, zejména kopat účinně a bez kalení, i když jsme těsně nade dnem, pod stropem či

   v úzkém prostoru.

- Volba kopů závisí na prostředí, ale jestli chce někdo celý ponor ve volné vodě kopat např. jen flutter

   kick, tak je to v pořádku. Osobně, pokud netrénuji, většinou používám takový svůj líný kop, což je

   něco mezi modifikovaným a normálním žabákem.

I když jsem potápěčem GUE, neznamená to, že nemohu použít cokoliv od UTD, např. konzervativnější počítání dekomprese z hlavy. To si musí rozhodnout, a shodnout se, každý tým sám za sebe. Bylo by možno uvést větší počet příkladů, ale pro lepší pochopení systému je výčet dostačující. Říká se, že pokud existuje lepší metoda, tak metoda horší DIR není. V ničem však není dobré zacházet do přílišných extrémů. K jednomu cíli vede často více cest.

DIR potápěč dělá ne-DIR ponory?

Pokud člověk letí na dovolenou, může se stát, že bude stát před volbou. Buď použije to, co je k dispozici, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nebo se potápět nebude. To může znamenat potápění se se vzduchem, s ne-DIR partnery, které vůbec neznáme, se starou láhví s botkou i síťkou s INT připojením 1. stupně a nebo nedostatečně kvalifikovaným personálem centra i lodě. Rozhodnutí je na každém potápěči. Vše má však své hranice, které rozumný a opatrný potápěč nepřekročí.

Na závěr bych si dovolil ještě jednu poznámku: „Jen hlupák či ignorant neví, proč to či ono dělá. Skutečný DIRák to naopak ví moc dobře.“

Text: Špalek ( Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )

Foto: Frank Griga

1) http://www.divestar.eu/techdiving-dir-vyukove-systemy.html

2) Woodville Karst Plain Project (WKPP) je skupina DIR potápěčů, která zkoumá zatopené jeskyně severní Floridy. Působila od poloviny 80. let (oficiálně zal. 1990), kdy byla spojena se jmény jako Parker Turner, Bill Hogarth Main, Lamar English či Bill Gavin. Díky uspořádání konfigurace výstroje a standardizaci souvisejících technik (skútrování, trimix, deko plyny, argon atd.) se jí podařilo dosáhnout neuvěřitelných výkonů a získat několik světových rekordů. Některé z tzv. HOG(arthovo) technik měly samozřejmě základy v technikách starších. Později se k WKPP přidali George Irvine a Jarrod Jablonski, kteří kolem poloviny 90. let na základě HOG technik, hlubším promyšlení a dalších zkušenostech sestavily systém DIR. Ten se neustále vyvíjí. Skupina je dnes přidružena k GUE:www.gue.com/Projects/WKPP/index.html

European Karst Plain Project (EKPP) je explorační DIR skupina složená především z německých a nizozemských potápěčů: www.ekpp.org

3) Název systému DIR – Doing It Right (dělajíce to správně/dělat to správně) je velice zavádějící. Automaticky v sobě zahrnuje tvrzení, že pokud to neděláte „right“, tak to děláte špatně. To je samozřejmě nesmysl! Neděláte to „špatně“, ale prostě to jen neděláte DIR. Nezasvěcený člověk, kterému je (jen) zkratka vysvětlena se cítí dotčen, natož když se potápí bezproblémově třeba i desítky let. Volba názvu nebyla šťastná, a systému více uškodila než dala. Brát název doslovně je chyba, dokonce holý nesmysl. Je to opravdu jen pouhý název systému a stylu potápění, který je posedlý bezpečností, účelností a jednoduchostí.